Václav Skácel

Nenápadný evangelista environmentálního umění

Během Sympozia environmentálního umění v Galerii kritiků proběhla výstava Václava Skácela, na které autor vystavil devět velkoformátových fotografií (150 × 100 cm) dokumentujích jeho originální tvorbu. Tři fotografie reprezentovaly výběr toho nejlepšího z fenomenální série Zlatý řez / Golden Section. Celý cyklus Zlatý řez byl prvně představen v ucelené podobě v Gandy gallery v Praze v roce 2005. Během následujících let byla jednotlivá díla vystavena na veletrzích umění v Paříži, Bruselu a Basileji. V současné době jsou originály v majetku soukromého sběratele umění v USA.

Václav Skácel patří ke generaci umělců, která prošla ateliérem Environment pod vedením Vladimíra Merty na brněnské FAVU. Jeho díla byla k vidění na několika souborných výstavách, mimo jiné i v Galerii kritiků pod kurátorským vedení renomované Vlasty Čihákové Noshiro.

Skácel tvoří v tichosti a bez okázalých mediálních gest, přesto nepřestává periodicky překvapovat.

K jeho výrazným počinům patří transcendentální výjevy Velká arkána z roku 2007, série velkoformátových textilních obrazů reprodukovaných sublimační technologií. Dvanáct výjevů je inspirováno tarotem kontroverzního mystika Aleistera Crowleho z roku 1907. Vznikla osobitá interpretace jednotlivých trumfů v "životní" velikosti (80 × 200 cm), která působí na diváka osově souměrnými abstraktními výjevy a promyšlenou psychologií barev.

Dalším návratem na půdu "site specific" byla Skácelova výstava nazvaná lapidárně exekuce, vytvořená společně s Vladimírem Mertou roku 2012 v pražské galerii SPZ pod kurátorským vedením Roberta Šalandy a Lukáše Machalického (nyní pedagogové pražské AVU). Výstava byla symbolicky zahájena 11. 11. 2012. O úvodní slovo se postaral slavný český antropolog Vladimír Novotný. Skácel s Mertou subtilním způsobem ovládli intimní prostor galerie aniž by zahlcovali diváka významy. Nad bílou krajinou, kterou Skácel vytvořil z 250 kilogramů kamenné soli se vznášely Mertovy kamenné industrie inspirované pěstními klíny středního paleolitu. Celá instalace obsahovala značnou dávku napětí mezi divákem a prostředím galerie. Mertovi pěstní klíny se vznášely ve vzduchu na Skácelovou krajinou na neviditelných vlascích a divák se v tomto měřítku stával kráčejícím obrem, který v zastaveném výseku času spatřil neviditelné letouny Stealth v akci.

Sympozium environmentálního umění uspořádané Petrem Šestákem, je dalším místem na kterém se tvorba Václava Skácela setkává s ideově spřízněnými umělci od nás i ze zahraničí: Milošem Šejnem, Vladimírem Mertou, Ryszardem Litwiniukem, Attilou Pokornym, Vítem Krausem a mnoha dalšími. Organizátor Petr Šesták je sám aktivním umělcem a nadšeným "environmentalistou", který z vlastních prostředků a také díky "crowdfoundingu" vydal ve vlastním překladu zásadní dílo Johna K. Grande Dialogy umění a přírody. Kniha, která formou rozhovorů s autory environmentálních děl, čtenáři přibližuje myšlenky a úvahy nad vlastní tvorbou environmentálních tvůrců.

Václav Skácel v Galerii kritiků vůbec poprvé představil dokumentaci svého posledního díla Završení . Na pěti fotografiích z roku 2015 zobrazuje subtilní výjevy ze zahrady za svým domem, kde na rozloze 784 metrů čtverečních trianguloval 123 krtinců z raného předjaří téhož roku. Ve zmrzlé nízké trávě prosvítají autorem definované vektory jednotlivých nehmotných zón, pečlivě vymezených energetických polí nad tmavou prstí. Pod širým nebem a v proměnách světla Skácel trpělivé snímá fotografie z území, které perforoval Krtek obecný, trpělivě budující tunely těsně pod povrchem v době, kdy pátrá po samičkách. Sám autor s pokorou přijímá právo na životní prostor tohoto drobného hmyzožravce a reaguje na něj svojí prací na povrchu zahrady. Samotná fotografie se stává uměleckým a estetickým důkaz jejich interakce.

Díla environmentálních umělců žijí především v místě vzniku. V galeriích jsou znovu vzkříšena prostřednictvím fotodokumentace či vizuálního záznamu. Jejich druhý život je však také důležitý, minimálně proto, aby přinesl poselství toho prvního.